Malá vzpomínka na moje milé .. babi Růženku a dědu Františka..

V dřevěné kuchyňské lince bylo několik skleněných dóz na potraviny nebo zavařeniny. Žádné plasty, to moji prarodiče nepoužívali a myslím, že je ani nelákaly. Byli ze staré školy, co sloužilo, nevyhazovalo se…Žili po dvou světových válkách, které zažili na vlastní kůži, velice skromně. Zbyla po nich spousta pokladů, žádná moderna a výmysly „nové“ doby.

Vzpomínám třeba na dřevěné vařečky, byly na konci děsně malé a otlučené, používané roky.. jen na kynuté těsto byly vařečky na konci veliké a jak nové. Hrnečky s motivy kytiček, každý z jiným ručně kresleným motivem, památeční ještě po jejich rodičích. Skleničky na nožce z tlustého broušeného skla, na čaj i limonádu buclaté kameninové talíře na běžné použití, na nich se peklo i kuře v troubě!! Byly děsně staré, popraskaná glazura, ale stále sloužily… no a příbory… starý dobrý, těžký nerez, vidlička s extra dlouhými bodci..  jako dítě jsem musela jíst příborem dětským.. neunesla bych je
A pak byl sváteční servis, lehounký porcelán, proti světlu lehce průsvitný, s motivy nebo jen se zlatou proužkou, ale to nebylo na běžné používání, jen na Vánoce a oslavy..
Vše pečlivě ručně myté a opatrně otřené utěrkou  a někdy přechovávané v originálních krabicích

Ale zpět ke sklenicím…

Nejdříve jsem je používala na potraviny. Jsou ale příliš veliké a netěsní tak, jak bych v kuchyni potřebovala…

Ale každopádně je to sklo!!! A pro mě nostalgie starých časů našich babiček.

Byla by škoda ji dále nevyužít a tak mě napadlo řešení plné světla a romantiky…

Na zdobení jsem použila krajky, korálky, dřevěná srdce, mašle, organzovo-saténové kytky a tavnou pistolí vše připevnila.

Tyto byly jako dárek a na přání…

lucerna-001

lucerna1

lucerna2-001

…už jich mám jen pár, tak si udělám i pro sebe abych si po rozsvícení vzpomněla, jak bylo u babi a dědy krásně …

Zu.Zu.Li